NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nie je mnoho (popových) umelcov, ktorí v svojej tvorbe snúbia interpretačnú istotu, skladateľský um a schopnosť dať svojej hudbe skutočný, nie banálny obsah. Tori Amos je jednou z mála a rok dvetisíci siedmy ju zastihol (opäť) v skvelej forme.
Pohľad do bookletu: Tori s roztrhanými šatami pred americkou vlajkou, na chrbte naškrabané „We, the people“, Tori stojaca na pustom americkom priedomí, neprítomný pohľad, spod sukne kvapká krv, v pravej ruke Biblia a na ľavej nápis „hanba“ – provokujúca sebaštylizácia do pätice postáv rámcuje celý album. Isabel, Tori, Clyde, Pip a Santa majú každá iné základy a kontext, každá je definovaná ťažko preložiteľným prívlastkom, každá je spätá s iným gréckym božstvom, každá má vlastný blog (ich odkrývanie bolo súčasťou kampane predchádzajúcej albumu) a každá má na doske „svoje“ skladby.
„American Doll Posse“, ako to už u Tori Amos býva zvykom, je mnohovrstvovým a ťažko stráviteľným zážitkom (v svetle voľne koncepčných albumov Tori Amos je ironickým paradoxom, že celosvetovú slávu speváčke zabezpečil remix jedinej skladby v podaní Armanda van Heldena). Na čistý „pop“ je nahrávka pridlhá (23 skladieb vypĺňa celú kapacitu CD), obsahová stránka si vyžaduje poriadnu znalosť reálií. „Politika je osobná,“ tak znie podľa Tori Amos motto albumu, na ktorom nájdeme kratučký (našťastie vkusný) povzdych nad Amerikou „Yo George“ („Zdravím Vás veliteľ, a kýcham, pretože sa zdá, že mám alergiu na vaše zvyklosti/Kde sme odbočili nesprávne, Amerika?/Pán Lincoln, akosi Vás medzi tými miliónmi nevieme nájsť“) i explicitné výkriky ako „Fat Slut“, „Teenage Hustling“, problémový prvý singel „Big Wheel“ („Som MILF, nezabudni“), a rovnako rozverné, hravé, no v skutočnosti mrazivé skladby „Velvet Revolution“, „Mr. Bad Man“ alebo „Devils And Gods“ („Diabli a bohovia, to je nápad/Ak uveríme, že to oni nás riadia/Je ľahké odpútať pozornosť od zločinov/Pretože diabli a bohovia/To sme ty a ja“).
Tragédie, ktoré v minulosti Tori Amos prežila ako žena sa rokmi stali katalyzátorom textov, ktoré Tori preraďujú z kategórie popových hviezd k básnikom. Stráviteľná forma skladieb je rovnako funkčným nástrojom, ako slová. „Girl Disappearing“ je vlastne „normálnou“ baladou so sláčikmi, no smútok, ktorý sa mieša s akýmsi zábleskom ľahkosti má obrovskú moc. To isté platí o verklíkovej „Programmable Soda“, idúcej v druhom pláne doslova na dreň, či o roztancovanom singli „Bouncing Off Clouds“. Tori Amos na všetkých svojich albumoch opakuje ten istý muster – našťastie pri takejto hudbe je rozhodujúce, že je stále o čom písať a spievať. Dokonale šľapajúca kapela (s Mattom Chamberlainom za bicími), schopná dohnať vás k plaču a roztancovať – to všetko na ploche pár minút – je akoby len akýmsi bonusom, rovnako ako Torin fantastický, plastický hlas, krištáľovo čistý, no zároveň uveriteľne civilný.
Aj po dvoch desiatkach posluchov mám pocit, že akýkoľvek popis tohoto albumu bude len viac či menej krívajúcim mrzákom. Booklet s textami vytlačenými miniatúrnym písmom a s farebne vyznačenými partami každej z piatich inkarnácií Tori Amos je doslova štúdijným materiálom – akej časti z množstva dnešnej hudby dokážete venovať toľko pozornosti? Lenže kľúč je niekde úplne inde – Tori Amos si onu pozornosť nevynucuje. Je to stále len pesničkárka, „dievča s pianom“, dnes o pár rokov zrejšie a rafinovanejšie, než tesne po jej osobnom a zároveň hudobnom „malom zemetrasení“, no stále rovnako úprimné. Čím hlbšie do „American Doll Posse“ prenikáte, tým viac cítite dialóg, ktorý s vami Tori chce viesť, konieckoncov väčšina textov je v ich-forme a obracia sa priamo na „teba“. Inými slovami: tento album rozpráva hlasom a jazykom normálneho človeka a rozpráva nahlas a rozpráva z vnútra. Pustiť si ho len raz znamená byť hluchý.
"American Doll Posse" je fascinujúci kaleidoskop osobných spovedí, postrehov zo sveta naokolo, prelínajúcich sa rovín i hudobných štýlov. Jeden z tých albumov, ktoré majú ambície stať sa o dvadsať rokov výstižným zakonzervovaným dokladom reálií dnešnej doby.
9 / 10
1. Yo George
2. Big Wheel
3. Bouncing Off Clouds
4. Teenage Hustling
5. Digital Ghost
6. You Can Bring Your Dog
7. Mr. Bad Man
8. Fat Slut
9. Girl Disappearing
10. Secret Spell
11. Devils And Gods
12. Body And Soul
13. Father's Son
14. Programmable Soda
15. Code Red
16. Roosterspur Bridge
17. Beauty Of Speed
18. Almost Rosey
19. Velvet Revolution
20. Dark Side Of The Sun
21. Posse Bonus
22. Smokey Joe
23. Dragon
American Doll Posse (2007)
The Beekeeper (2005)
Welcome To Sunny Florida (DVD/CD) (2004)
Tales Of A Librarian (2004)
Scarlet's Walk (2002)
Strange Little Girls (2001)
To Venus And Back (1999)
From The Choirgirl Hotel (1998)
Boys For Pele (1996)
Under The Pink (1994)
Little Earthquakes (1992)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Epic / Sony BMG
Stopáž: 78:42
Produkce: Tori Amos
Studio: Martial Engineering, Cornwall, Anglicko
Velice příjemná, inteligentní a promyšlená hudební záležitost. Tori Amos je po všech stránkách svérázná sobnost a je schopná svým vokálem přenášet víc než jen poselství "příjemného" a "nezávadného" písničkářství. Pokud se mi po hudební stránce něco líbí, pak určitě vidarem zmíněná reflexe návratů ke kořenům americké hudby. "American Doll Posse" nepochybně ještě nějaký čas věnovat budu, ta deska si pozornost zaslouží.
Napriek náročnej dĺžke albumu a naozaj vyčerpávajúcom počte skladieb tu máme po predošlých dvoch radovkách konečne veľký album. "American Doll Posse" je druhý veľký nádych TORI AMOS, aktuálna nahrávka, ktorá má veľkú šancu stať sa v jej diskografii jednou zo zásadných.
Dobrá správa: nebudete musieť všetky tie skladby prelúskať, napočúvať a spoznať, aby ste to zistili, rozdiel udrie do uší okamžite. TORI AMOS svoj ďalší veľký zárez dosiahla kombináciou vlastnej tradície s vplyvmi tradičnej americkej hudby (a vlastne snáď i celej kultúry).
Áno, to druhé je možno iba naskočenie na momentálne veľmi populárnu vlnu oprašovania amerických hudobných tradícii, ktorú aj medzi európskym publikom spopularizovali posledné počiny Johnnyho Casha, Boba Dylana, či Brucea Springsteena, no na "American Doll Posse" to máte aj so zárukou, že niečo podobné len tak ľahko nenájdete. Napriek všadeprítomnému podprahovému feminizmu, charizme a sebavedomiu umelkyne je jej novinka aj krásne zraniteľná. Nádherne ženská.
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.